Naše chuťové pohárky ho milují od prvního okamžiku, kdy se s ním setkaly; horší je to ale s obvodem pasu. Cukr se označuje za zdroj prázdných kalorií, protože tělu dodává hodně energie, ovšem téměř žádné živiny. Neohrožuje naše zdraví ještě jinými způsoby, nebo je relativně neškodný?
Způsobuje konzumace cukru cukrovku?
Studie nepřinášejí přesvědčivé důkazy o spojení cukru s cukrovkou 2. typu. Například při sledování více než 39 000 žen bylo zjištěno, že u těch, které konzumovaly nejvíc cukru, nebylo riziko vzniku tohoto onemocnění nijak zvýšené. K cukrovce 2. typu dochází, když je hladina glukózy v krvi chronicky zvýšená. Příjem cukru tuto hladinu ještě zvyšuje, zdá se proto logické předpokládat, že konzumace cukrovinek, koláčků a dortů způsobuje diabetes. Tak tomu ale není – alespoň ne přímo.
V poslední době mnoho odborníků označuje za hlavního viníka epidemie obezity a inzulinové rezistence stravu s vysokým glykemickým indexem (GI). GI je hodnota, která ukazuje, jak výrazně sacharidy v potravě zvyšují hladinu glukózy. Když konzumujete jídlo, které prudce zvedne hladinu krevního cukru, tělo začne vylučovat hodně inzulinu, aby ho zpracoval a dostal z krevního oběhu do buněk. Po nějaké době se citlivost tkání na tento hormon snižuje. Vzniká stav zvaný inzulinová rezistence, který nakonec vyústí v cukrovku.
Výrobky z rafinované mouky (jako bílé pečivo) a škroby (brambory) mají ve skutečnosti vyšší GI než cukr. Přesto není jisté, že některé jeho zdroje nejsou neškodné. Několik odborníků přišlo s teorií, že inzulinovou rezistenci může vyvolávat i fruktóza, součást stolního cukru. Tato látka je formě kukuřičného sirupu obsažená v mnoha nealkoholických nápojích a průmyslově zpracovaných potravinách.
Navíc konzumace příliš velkého množství cukrovinek – ale i brambor, vepřových kotlet či chlebů namazaných arašídovým máslem – vede k nadváze či obezitě, které podle řady vědeckých důkazů zvyšují pravděpodobnost vzniku cukrovky 2. typu.
Způsobuje cukr hyperaktivitu?
Matky a otcové, kteří zažili oslavu narozenin svých ratolestí, na nichž se všichni chovali jako tlupa paviánů, přijímají tuto teorii jako fakt: velké dávky dortů, bonbonů a limonád mění slušně vychovaného potomka v neřízenou střelu. A vědci s nimi až do nedávna souhlasili. Poslední výzkumy ale tuto tradiční představu zpochybnily. Například při jedné studii vědci zjišťovali, jestli rodiče a učitelé poznají, kdy děti zkonzumovaly hodně cukru. Rodiny 58 dětí mladších deseti let – zhruba polovinu z nich rodiče označili za citlivé na cukr – dostávaly po dobu devíti týdnů veškerou domácí stravu od výzkumných pracovníků. Po určitou dobu byla bohatá na cukr; ve zbylé části pokusu bylo cukru mnohem méně, jídlo bylo ale uměle doslazováno aspartamem a sacharinem, proto chutnalo sladce. Všechny pokrmy vypadaly stejně, takže je účastníci studie nebyly schopní rozeznat.
Po celou dobu pokusu rodiče, učitelé a vědci pozorovali děti a hodnotili jejich náladu, vznětlivost a agresivitu. Výsledky ukázaly, že se chovaly víceméně stejně, ať jedly cukru hodně, nebo málo.
Tyto závěry podporuje i řada dalších výzkumných prací. Podle přehledu 23 studií nebyl nalezen žádný důkaz, že by příjem cukru nějak ovlivňoval chování a duševní schopnosti dětí.
Škodí cukr imunitnímu systému?
Podle několika malých studií prováděných na zvířatech a lidech v 70. letech minulého století snižovala konzumace cukru aktivitu bílých krvinek, které imunitní systém tvoří při ochraně organismu před infekcí. V následujících letech se ale věda touto otázkou příliš nezabývala. Přední imunologové tvrdí, že v současné době nejsou k dispozici žádné přesvědčivé důkazy, jež by škodlivé působení cukru na imunitu potvrdily.
Jednou z příčin přetrvávání tohoto názoru by mohla být skutečnost, že pacienti se špatně léčenou cukrovkou – kteří mají vysokou hladinu glukózy v krvi – jsou vysoce náchylní k řadě infekcí, tvrdí imunolog Richard F. Lockey z lékařské fakulty Univerzity Jižní Floridy. Vysoká koncentrace cukru, která diabetes provází, může poškodit mnoho různých systémů včetně imunitního. Samotná konzumace sladkých jídel ale takový účinek nemá.
Je cukr návykový?
Nedávné studie naznačují, že sladkosti vyvolávají v mozku podobné změny jako návykové látky a vedou k závislosti.
Je jednoduché použít při nákupu čokolády výmluvu typu: Nemůžu si pomoct, jsem závislý/á. Možná ale existuje biologické zdůvodnění nepřekonatelné touhy některých lidí po cukroví, zmrzlině a podobných laskominách. Vědci a lékaři mnoho let existenci závislosti na cukru popírali. Podle posledních výzkumů se ale ukazuje, že takový návyk skutečně může vzniknout.
Jak se vědci domnívají, konzumace cukru a dalších rafinovaných sacharidů vytváří u některých jedinců začarovaný kruh vedoucí k nepřekonatelné touze po sladkém. Když je sníte, slinivka břišní začne produkovat velké množství inzulinu, který pomáhá měnit krevní cukr v energii. Dlouhodobě zvýšené hladiny tohoto hormonu způsobí, že buňky na něj přestanou reagovat. Tento stav, nazývaný inzulinová rezistence, způsobuje, že v buňkách je málo glukózy a tělo začne toužit po sladkém.
Poslední výzkum dokonce ukazuje, že některé potraviny – zvlášť cukr – působí na mozek podobně jako návykové drogy. Kokain například zvyšuje hladinu dopaminu, látky vyvolávající příjemné pocity. Několik dalších studií ukázalo, že mozky laboratorních potkanů pojících velké množství vody oslazené cukrem tvořily spoustu dopaminu. Když jim potom cukr přestali dávat, reagovali abstinenčními příznaky, jako byl třas a cvakání zubů.
Cukr dokáže napodobit také další návykové látky. Opiáty heroin a morfium vyvolávají příjemné pocity a euforii po navázání na opiové receptory v mozku. Podle pokusů přestali po sladkých potravinách toužit jedinci, kteří dostávali léky blokující tyto receptory.
Je také možné, že se velká chuť na sladké vyvinula už u našich dávných předků, aby přijímali co nejvíc kalorií. Někteří vědci se domnívají, že u někoho dochází k oživení právě této primitivní touhy po cukru.