Je zřejmé, že na zvyšujícím se výskytu obezity se podílejí i jiné vlivy než jen genetika a nedostatek pevné vůle. Tyto faktory se totiž nemění, přesto procento obezity stále narůstá. Důvodem je tzv. toxické prostředí, které způsobuje, že nejíme proto, že máme hlad, ale proto že na nás útočí řada vnějších podnětů.
Množství přijaté potravy je dáno především velikostí porce, reklamou, bohatostí nabídky, cenou a dostupností jídla. Strategie ,,velkých porcí“ s reklamou výhodných cen se výrobcům osvědčila – většina lidí nakupuje potraviny ve stále větším balení a ve stále větším počtu kusů, porce v restauraci by dříve nasytila vícečlennou rodinu. Podobně velký vliv má umístění potravy v obchodě do zorného pole: po televizní reklamě, kdy je spojena kaloricky vydatná potravina s nějakým libým pocitem, její umístění před pokladnou vyvolá neodolatelnou chuť hodit ,,tu dobrotu“ do nákupního košíku. U lidí, kteří nemají problémy s nadbytečnými kilogramy se výše uvedené podněty uplatňují také, ovšem pouze, když mají hlad. U obézních fyziologické signály hladu či nasycenosti příliš velkou roli nehrají. Ucítí-li obézní člověk linoucí se vůni pečené klobásy, koupí si ji proto, že vůně podráždila jeho chuťové buňky, i když se třeba právě bezprostředně předtím naobědval. Štíhlého člověka vůně klobásy ke koupi vyprovokuje pouze tehdy, má-li hlad.
Pustíte-li se do jídla proto, že jste si to naplánovali, nebo nastala doba, kdy obvykle jíte, je to v pořádku. Pokud jste však jíst nechtěli, ale nějaký vnější vliv vás vyprovokoval k tomu, že jste se do jídla pustili, pokuste se o změnu. Pozor, někdy si neuvědomujete, že spouštěčem k jídlu navíc jsou tyto vnější faktory. Pokuste se proto tyto podněty identifikovat a podle výše uvedeného vzorce pracujte na tom, abyste na ně reagovali jinak než jídlem.
Častou chybou je, že jíte automaticky a neuvědoměle při nějaké činnosti – například při nákupu, na večírku, u počítače či u televize. Pokud jíte za těchto okolností opakovaně, potom vždy, když tato situace nastane, sáhnete po jídle bez ohledu na to, zda jste či nejste hladoví.
Zamyslete se nad tím, které situace přispívají k tomu, že začnete jíst mimo plánovanou dobu, a napište si jejich seznam. Seřaďte tyto podněty od těch nejobtížnějších k nejsnáze zvládnutelným.
Příklad seznamu vnějších podnětů k jídlu
1. zapnutí televize
2. při přípravě jídla
3. u počítače
4. při práci
5. při vybalování nákupu
Nejdříve se soustřeďte na poslední položku ze seznamu podnětů spouštějících jídlo a pracujte na tom, aby vaše jídlo nebylo reakcí na něj. Když to zvládnete, zaměřte se postupně na další položky. Pokud jste na prvním místě uvedli, že se spuštěním televize se pustíte do jídla, začněte pracovat na položce pro vás méně obtížné – tedy na jídle při vybalování nákupu.
– Naplánujte si alespoň den dopředu, co budete jíst. Vždy, když budete chtít jíst ,,mimo plán“, uvědomte si, zda máte opravdu hlad, nebo jenom reagujete na jiné podněty, které vás k jídlu provokují.
– Odstraňte oblíbené potraviny z dosahu. Nedopusťte, aby na stole v obývacím pokoji ležely bonbony, oříšky, brambůrky či sladké tyčinky. Pokud si ostatní členové rodiny nemohou tyto pamlsky odpustit, požádejte je, ať je schovají na tajné místo, o kterém nebudete vědět, nebo ať je mají pod zámkem. Všechny potraviny by měly být jen v kuchyni a v komoře či spíži, do žádné jiné místnosti nepatří. Také v kuchyni si uspořádejte jídlo tak, aby lákavé kousky byly na těch nejvzdálenějších místech, abyste je s každým otevřením spíže nebo ledničky neviděli, popřípadě je důkladně zabalte.
Jak zvládat období mezi hlavními jídly?
Zkuste si uvědomit, které okolnosti přispívají k tomu, že se pustíte do jídla, i když to nemáte v plánu – jsou to zejména období mezi hlavními jídly, tzv. ,,mezijídla“. Například: učíte se, nebo děláte něco, co nepatří právě mezi vaše koníčky, a chcete tuto činnost přerušit, protože vás už nebaví, cítíte se unaveni. Jdete se projít po bytě a najednou jste u ledničky. Je neděle a déšť vám zhatil plány na výlet, bloudíte bytem a dostanete na něco chuť. Jindy přijdete unaveni ze zaměstnání a hledáte nějakou vzpruhu. Rozčílí vás partner či děti a potřebujete se něčím uklidnit. Určitě si vzpomenete na celou řadu dalších situací, kdy jíte, aniž máte hlad. Jídlo se někdy používá jako záminka, abychom se vyhnuli nepříjemné činnosti.
A jak byste měli tyto situace zvládat? Musíte si je uvědomit a najít si náhradní chování, které je s jídlem neslučitelné. Předem si vymyslete nějakou činnost, která je vám příjemná podobně jako jídlo a je pro vás snadno uskutečnitelná. Někomu pomůže, když si pustí oblíbenou hudbu, jiného potěší telefonát s přítelem či přítelkyní. Pokud ještě nejste schopni zvládat nebezpečné období výše uvedeným způsobem, mějte připravené nízkoenergetické potraviny – například talířek se syrovou zeleninou, sušené maso nebo dobrý nápoj. Pokud ani tak pokušení nezvládnete, zkuste konzumaci nedovoleného jídla oddálit o pět, deset minut. Nepomůže-li přestávka, jezte alespoň pomalu, na místě k tomu určeném.
Jak se bránit vnějším ,,provokatérům“
Nejdříve spouštěč k nevhodnému jídlu identifikujte a pak se snažte, aby se nemohl uplatnit.
-Nejjednodušší je spouštěč vyloučit (nekupujete odnaučovanou potravinu, vyhněte se spouštěcí situaci – například vystupte o stanici dříve, abyste nešli okolo občerstvení, kde neodoláte klobáse…).
– Pokud nejde podnět vyloučit, omezte jej (odnaučovanou potravinu uložte mimo dosah – napečené cukroví do sklepa, oříšky hluboko do skříně, učit se běžte do studovny a podobně).
-Pokud nelze ani to (nelze zrušit kvůli rodině televizi), naučte se na tento podnět reagovat jinak (vykonávejte jinou aktivitu neslučitelnou s jídlem; pokud si chcete ponechat radost z konzumace jídla, zvolte málo kalorickou variantu).